Aktuality a zajímavosti

Články:

Víte, že...? - Zajímavosti z historie města (II)
Etnografická otázka polohy Otrokovic
Víte, že...? - Zajímavosti z historie města (I)
Památková péče v Otrokovicích
O webu

Víte, že...

...nejstarší zmínka o Otrokovicích pochází podle nejnovějších zjištění z roku 1142? Nedatovaná listina o přenesení olomoucké metropolitní kapituly k chrámu sv. Václava na hradě Olomouci se seznamem církevních statků byla dříve historiky uváděna k roku 1131, později 1141. Současný stav bádání nám umožnuje stanovit za nejpravděpodobnější datum počátek roku 1142.

...ze čtyř možných variant místa narození českého předreformačního myslitele Jana Milíče z Kroměříže se jako nejodůvodněnější jeví dvorec Buňov mezi Otrokovicemi a Tečovicemi? Milíč z Tečovic se zde narodil manželům Buňovi a Rychce jako nejmladší ze tří dětí. V mládí vystudoval teologii a stal se knězem; v církevní hierarchii to "dotáhl" až na pražského kanovníka a rádce císaře Karla IV. Za zděděné peníze koupil statek Tmáň v Čechách a s takto zajištěnou existencí vystupoval jako kazatel u sv. Jiljí na Starém Městě. Později dospěl k polemickému pohledu na tehdejší společnost a stal se jejím největším kritikem. V atmosféře císařského hlavního města tak byl nepřímým předchůdcem pozdějšího husitství. Zemřel v roce 1374 v papežské vazbě v Avignonu.

...první obchodní dům v Otrokovicích byla stavba s dnešní prodejnou Enapo na tř. Tomáše Bati na Bahňáku?

nahoru

Etnografická otázka polohy Otrokovic

     V některých publikačních materiálech vlastivědného charakteru se často objevuje tvrzení, že Otrokovice leží na rozhraní tří regionů: Valašska, Slovácka a Hané a že se tak "v povaze jeho obyvatel snoubí hanácká rozvážnost s valašsky tvrdou pracovitostí a slováckým temperamentem". Podrobným pohledem na tuto otázku však docházíme k poněkud jinému závěru.
     Otrokovice i Kvítkovice se v minulosti hrdě hlásily ke své hanácké příslušnosti. Domy zde byly stavěny podobně jako jinde v této nejúrodnější oblasti Moravy, lidové zvyky odpovídaly běhu tradičního roku v dalších vsích na sever se rozkládající roviny Kroměřížska a Olomoucka až k německojazyčné hranici v podhůří Jeseníků. Původ zdejších obyvatel v úrodné nivě řeky Moravy na prastaré Jantarové stezce tomuto zařazení odpovídá. Situace se začíná komplikovat až ve 20. století s velkými přesuny obyvatel za prací vesměs ze zemědělských vesnic do rostoucích průmyslových měst. Se založením Baťovské čtvrti Otrokovic na Bahňáku se do pospolité vsi dostává živel obecně východomoravský tedy valašský i slovácký. Totéž pak pokračuje i ve druhé polovině století a vlastně až dodnes.
      S rozhraním Valašska je věc poněkud složitější. Pod tzv. valašskou kolonizací rozumíme osídlování řídce obydlených oblastí karpatského oblouku na základě tzv. valašského práva a ekonomických postupů odvozených od pastvy valašského dobytka tj. koz a především ovcí. Tato kolonizace postupovala z historického Valašského knížectví (dnes část Rumunska) směrem na sever, severozápad a západ. Etnicky se jedná o proces míšení elementů rumunských, ukrajinských (Rusíni), polských (Goralé), slovenských, maďarských i jiných. Na Moravě začíná tato kolonizace od stol. 14. a končí ve stol. 16. Feudální majitelé divokých pohraničních hor umožňují přistěhovalcům z východu usídlení v nových či pustých obcích a požadují na nich za oplátku odvádění pravidelných dávek naturálních produktů. Valaši tvoří díky odlišnému způsobu života zvláštní "kmen" moravský; jsou často evangelického vyznání a používají ve svém jazyce množství (hlavně technologických a polohopisných) výrazů rumunských. Situace se mění až s obdobím Třicetileté války, kdy nová šlechta ignoruje tradiční zvyklosti a práva a dochází k několika Valašským povstáním. Po jejich konečné porážce nařizuje hrabě Rottal přesídlení nejodbojněnších do nově kolonizovaných vsí: Rottalovic (dnes Rusava), Nové Dědiny, Johannové (dnes Janová) ad. Později ještě vznikají valašské enklávy Alenkovice (dnes Halenkovice), Salaš u Velehradu aj. Na východ od Otrokovic se dá s určitostí považovat za valašskou obec patrně až Zlín: i když byl založen jako město s moravským právem, valašský způsob obživy v něm nakonec převládl. Lukovské a Vizovické panství pak tvoří vlastní západní okraj historického Moravského Valašska. Zvláštností je městečko Fryšták: širokodaleko jediný příklad kolonizace německé (pův. Freistadt).
      Moravské Slovácko (dříve též Moravská Slovač) začíná nejspíš obcí Topolná. Tomu nasvědčuje jak místní nářečí, tak dochovaná lidová architektura i status vinařské obce. V Napajedlích stával na místě spořitelny vedle radnice tzv. panský dům s typickým hanáckým žudrem. Slovácko má charakter ovlivněný především blízkým Slovenskem a prakticky se dělí na Dolňácko, Horňácko, Kopanice, Hanácké Slovácko a Podluží. Jeho výrazným znakem je vysoký podíl přežívajících národopisných zvyků a také značné procento obyvatelstva hlásícícho se ke katolickému vyznání.
      Podřevnicko v etnografickém smyslu slova znamená přechodnou oblast mezi Valašskem, Hanou a Slováckem a zahrnuje obce v povodí řeky Dřevnice (včetně jejího horního toku = dříve Dřevnice držkovské a Lutoninky = dříve Dřevnice vizovské), tzn. např. Zlín, Držkovou, Vlčkovou, Lužkovice, Vizovice, Lukov, Jasennou nebo Štípu. Jedná se však o umělý pojem zavedený v odborné literatuře a popularizovaný až během 20. století (podobně jako např. Lašsko = historicko-etnograficky rozhraní mezi Valašskem a německojazyčným Kravařskem/Kühnlandem).

SelskyInt.jpg, 33kB
Stará žena při domáckém zpracování konopě seté.

nahoru

Víte, že...

...Severní dráha císaře Ferdinanda spojující hlavní město podunajské monarchie s Haličí byla původně železnicí soukromou? Vystavěna byla z iniciativy majitelů ostravských uhelných dolů a "bankéřů Evropy" baronů Rothschildů a pojmenování po vládnoucím císaři získala zvláštním privilegiem.

...příjmení "Baťa" je rumunského původu a znamená totéž co bača? Na Moravu se dostalo během valašské kolonizace východu země ve 14-16. století.

...Jan A. Baťa, nevlastní bratr slavného zakladatele obuvnického koncernu a jeho nástupce ve vedoucí funkci, byl za druhé československé republiky v říjnu 1938 vážně uvažovaným kandidátem na místo prezidenta?

let.png, 28kB

..."Zlínské letiště" v Otrokovicích bylo na sklonku 2. světové války 3x bombardováno sovětsko-rumunským letectvem? Tehdy ještě patřilo územně k Napajedlům a bylo využíváno společně s firmou Zliner Flugzeugwerke A.G. německou Luftwaffe.

...na Tlusté hoře nad Zlínem stával maják navádějící letadla na letiště "Aerodrome Baťa - Zlín" v Otrokovicích?

...v předvečer 2. světové války se pod vlivem dálniční "mánie" vypuknuvší u našich mocných německých sousedů začala stavět páteřní autostráda z Prahy přes Brno a Zlín do Užhorodu? Její stavbu prosadil Jan A. Baťa a kromě dvou opuštěných mostů v Čechách se z ní dodnes dochovaly rozestavěné úseky v Chřibech, kde měla vést po hřebenu jako dálnice vyhlídková(!). Na záp. okraji Otrokovic byla projektována mimoúrovňová křižovatka se silnicí v severo-jižním směru. Za Zlínem pak projektanti uvažovali opět o vyhlídkové variantě po hlavním hřebenu Javorníků(!) až k Žilině. Zákaz civilních staveb za války však tento bizarní a značně neekologický baťovský projekt - podobně jako mnoho dalších - ukončil.

...hrdina druhého odboje Josef Valčík se atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha pravděpodobně vůbec nezůčastnil? Podle historických pramenů jej provedli členové paraskupiny Anthropoid Jozef Gabčík a Jan Kubiš z rozkazu exilového prezidenta Dr. Edvarda Beneše a s vědomím exilového šéfa československé rozvědky plk. Františka Moravce. I když se spekulovalo o spoluúčasti J. Valčíka a snad i A. Opálky, jedná se spíše o nedoložené mýty. Všichni však nalezli společnou smrt v boji proti přesile německých policejních jednotek v pravoslavném kostele sv. Cyrila a Metoděje v Praze.

nahoru

Památková péče v Otrokovicích

   Zatímco významná památka zlínského funkcionalismu - Společenský dům v Otrokovicích - se v září 2014 čerstvě dočkala zápisu do seznamu nemovitých kulturních památek ČR, jiná stavba, jež upomíná na období první československé republiky - tzv. Karasova vila - bude možná zbořena.
    Autor těchto stránek inicioval v komisi památkové péče MÚ Otrokovice aktualizaci seznamu kulturních památek na území města, neboť ten byl naposledy doplněn v roce 1958. Jako první v řadě se nabízel samozřejmě dnešní Hotel Baťov (Hotel Společenský dům; z r. 1936). Po konzultacích s majitelem objektu byl zpracován Městským úřadem podnět k zápisu a odborníky Národního památkového ústavu v Kroměříži doporučen Ministerstvu kultury ke schválení. Otrokovice se tak dočkaly první zákonné ochrany svého kulturního dědictví z tohoto období. Před rokem 1997 se sice vážně uvažovalo o zřízení městské památkové zóny na území Bahňáku/Baťova, ale rychlá obnova lokality po katastrofální povodni tento záměr zmařila. Ve srovnání s nedalekým Zlínem, který je městskou památkovou zónou zapsanou na seznam Evropského dědictví, tak dosud existuje zřejmá disproporce v ochraně architektonických objektů obdobných umělecko-historických kvalit. Zápis do prestižního výčtu kulturních památek ČR by mohl pomoci jak zachování jedinečných aspektů otrokovické baťovské výstavby, tak i přispět k podpoře zdejšího cestovního ruchu. Zařazení mezi ně by svou kvalitou a stupněm dochování zasloužil jistě také Obchodní dům (1935) a jeho přístavba (1938).

spoldum-plan.jpg, 25kB

   Naopak tzv. Karasova vila na Zlínské ulici v Kvítkovicích - jediná svého druhu v Otrokovicích - má ustoupit novostavbě. Příslušný úřad již vydal povolení k demolici.

Seznam nemovitých kulturních památek na území města Otrokovice:

  • Zdobená vrata domu č.p. 19 v Kvítkovicích (Horní náves - ul. K.H. Máchy)
  • Zdobená vrata domů č.p. 53 a č.p. 55 (patrně zbořeno)
  • Kaplička sv. Michaela archanděla v Kvítkovicích (přenesena z původního místa ve vsi do zdi hřbitova)
  • Hotel Společenský dům

nahoru

***

   V červenci 2014 byla spuštěna aktuální verze webu www.historie-otrokovice.czweb.org. V této podobě bude nadále přinášet informace o dějinách města Otrokovice jako nezávislé médium zabývající se tímto atraktivním tématem. Věřím, že tak svým dílem přispěje ke komplexnějšímu pohledu na regionální historii, o níž - jak se zdá - zájem v poslední době roste. Ve škále možných přístupů chci přinést odbornější a vyváženější informace založené na kvalifikovaném studiu dějinné fenomenologie bez ohledu na jejich možný současný politicko-ekonomický význam (či "nevýznam"). To znamená, že historická fakta vždy důsledně uvádím v takové interpretaci, která odpovídá tehdejším vztahům a souvislostem a případné hodnocení či poučení z těchto událostí ponechávám na milém čtenáři ...

Použitá a doporučená literatura:
Kol.: Otrokovice, dějiny a současnost. Praha 1981.
Kol.: Zlínsko. Vlastivěda moravská. Brno 1995.
Kol.: Otrokovice objektivem času. Otrokovice 2009.
Musil, František a kol.: Zaniklé hrady, zámky a tvrze Čech, Moravy a Slezska po roce 1945. Praha 2005.
Novák, Pavel: Zlínská architektura I) 1900-1950, II) 1950-2000. Zlín 2008.
Kuča, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku IV. Praha 2000.
Volejník, Jiří: Zlínské letectví. Ilustrovaná historie. 1924-2004. Zlín 2009.

Heraldika, grafika, webdesign, text: autor
Foto: archiv autora

nahoru


Poslední aktualizace: 1. 6. 2017

©

design & texts František Ovesný
 
Terra-Moravia.jpg, 5,5kB