Historie města Otrokovice
Průvodce městem
(po památkách, pamětihodnostech a místech paměti města Otrokovice)
Kapitoly:
- Starší období do roku 1930
- Baťovské období 1930 - 1945
- Poválečné období 1945 - 2000
- · MAPA ·
Starší období do roku 1930:
... v mapě fialově, zaniklé stavby kurzívou
·1· Sokolovna – budova postavená pro tělovýchovnou jednotu Sokol v roce 1925 a přestavěná na konci 30. let 20. stol. nese na pilíři plastiku sedícího sokola.
Sokol byl založen roku 1862 Miroslavem Tyršem a Jindřichem Fügnerem v Praze jako sdružení českoslovanských tělovýchovných a kulturních aktivit v českých zemích i zahraničí (např. ve Vídni, mezi Čechy na Balkáně a východě Evropy nebo v severní a jižní Americe). Základem činnosti jsou tělesná cvičení doplněná o jiné sporty, národní a osvětovou složku. Místní organizace patřící ke Komenského župě a národní obci se pravidelně prezentovala na všesokolských sletech; členové se tradičně oslovují jako bratři a sestry, pozdravem je zlidovělé „Na zdar!“ a mezi hesla sokolů respektující smysl antické kalokagathie patří: „Ni zisk, ni slávu“, „Tužme se!“, „V mysli vlast“ nebo „V zdravém těle zdravý duch“.
·2· býv. Panský dvůr – dnes tu stojí restaurace Sýpka ze 70. let 20. stol., která ukrývá podzemní prostory loveckého zámečku a barokní sýpky postavených na místě renesanční tvrze Buriana Tetoura z Tetova. Dříve zde bylo centrum předindustriálních Otrokovic: asanaci v minulém století podlehl panský dvůr se stájemi, hospodářskými budovami, hájovnou, starou studnou, podzemními sklepy a nakonec zbořeným zámečkem a sýpkou. (celá historie zde)
·3· nám. 3. května – stará otrokovická náves má tvar návesní ulicovky, z níž se dochovala východní uliční čára, studna a několik stavení hanáckého typu. Celá západní část byla asanována v 70. letech 20. stol. před výstavbou panelového sídliště Střed. Zanikla tak řada bočně řazených statků s dekorovanou fasádou a zdobnými vraty včetně několika hostinců a tzv. solné mýto u mostu přes řeku Dřevnici; zasypán byl náhon k Dolnímu (Sládečkovu) mlýnu zbořenému v souvislosti s výstavbou nadjezdu na Bahňák. V nároží na místě dnešní Komerční banky stávala (secesní) druhá radnice s obecní hospodou. Současná radnice z roku 1993 – třetí v řadě – se nachází naproti přes cestu a uchovává ve foyer cenné sgrafito s polopostavami slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje od moravského umělce Jano Koehlera umístěné dříve nad vstupem do (taktéž secesní) staré školy vedle kostela.
Za první republiky se z návsi stalo Masarykovo náměstí a objevily se první domy městského typu. Dnešní název upomíná na den osvobození města od nacistické okupace; oběti obou světových válek jsou uvedeny na pomnících před kostelem (v seznamu z 2. světové války nechybí jména dětí a rodin židovských spoluobčanů).
·4· kostel sv. Michaela archanděla – postaven jako kaple v roce 1769, rozšířen na kostel 1849. Patřil jako kostel filiální pod farnost Napajedla, od roku 1859 se osamostatnil. Zasvěcen je vítězi nad Satanem ze starozákonního apokryfního mýtu o pádu andělů. Zajímavostí jsou zdejší řeckokatolické mše – řeckokatolická církev užívá od roku 1596 ortodoxního ritu, avšak za svou hlavu považuje římského papeže.
·5· soubor památek sakrální architektury – je roztroušen po celém území města, v intra i extravillánu. Nejstarší kříž se nachází u výjezdu čís. 30 z dálnice R 55 (z roku 1784 se staročeským nápisem). Krucifix před kostelem má zajímavý chronogram s vročením 1851. Dále se jedná o kapličky a 2 sochy svatého Jana Nepomuckého.
·6· sv. Jan Nepomucký – tento český katolický světec uctívaný mj. i v Brazílii, Argentině, Španělsku či Bavorsku a Rakousku má v Otrokovicích novogotickou sochu. Známé byly krojované průvody Hanáků k místu shození jeho umučeného těla z Kamenného mostu v Praze. Odtud pochází jeho ochrana mostů a brodů a také zdejší umístění nedaleko mostu přes řeku Dřevnici; je též patronem zpovědního tajemství.
·7· Horní (Schönův, Baťův či Ševečkův) mlýn – nejstarší zmínka o vodních mlýnech v Otrokovicích je z roku 1576: byly tehdy patrně tři (Horní, Dolní a Kozinecký) a využívaly sílu řeky Dřevnice k mletí obilí - hlavní potraviny té doby. Okolo roku 1800 pak byl obnoven mlýn Dolní, později zvaný Sládečkův, který jeden čas sloužil za panské sídlo či obydlí drába. Horní mlýn – od roku 1904 Schönův – se jako jediný dočkal dnešních dnů. Na přelomu 19. a 20. století byl přebudován z vodního na parní pohon. Se zaniklým náhonem souvisí betonový splav na řece výše proti jejímu proudu.
·8· nádraží – jednokolejná Severní dráha císaře Ferdinanda byla zprovozněna roku 1841, ale vlaky zde začaly zastavovat až po zdvojení kolejí a zřízení zastávky v roce 1882. Rok 1899 znamená dokončení lokální trati do Vizovic a Otrokovice se stávají místním uzlem. Krátce předtím byla postavena budova nádraží z režných cihel. Provoz značně narostl v souvislosti s růstem baťovského Zlína, avšak rekonstrukce nádraží proběhla až jako součást modernizace 2. železničního koridoru na samém sklonku minulého století.
·9· ul. K. H. Máchy – stará kvítkovická náves má tvar návesní ulicovky v podstatě dochované v původním stavu dodnes. Dříve se dělila na horní a dolní náves, které tvořily bočně řazené hanácké statky, větší a bohatší na rozšířené horní návsi kolem dřevěné zvoničky a horního hostince, menší a chudší na ulicové dolní návsi a kolem dolního hostince. Starší kotovicová stavení s doškovou střechou vystřídaly na konci 19. stol. budovy z (často) neomítaných dekorativně použitých pálených cihel kryté pálenými taškami. Typické je užití polopatra pro skladování obilí a hospodářské budovy na konci dvora. U některých domů se uchovala původní zdobná vrata. Na místě sochy sv. Jana Nepomuckého stávala kvítkovická radnice; na nároží směrem k Napajedlům byl dříve svobodný dvůr rytířů Ronů z Leskovce, který tedy nepatřil pod napajedelské panství.
·10· kaple sv. Anny vdovy – postavena na místě starší dřevěné zvoničky v roce 1899 v neoklasicistním stylu, rozšířena o předsíň roku 1941. Původně filiální - zasvěcená matce Panny Marie - patřila k Napajedlům, v roce 1969 přefařena k Otrokovicím. Od roku 1973 zní ze zvonice nový zvon. Vnitřní výzdoba v tradičním stylu s několika oltáři, u vstupu zaujmou symboly X a P: nejstarší symboly křesťanství. U kaple stojí kříž, socha sv. Jana Nepomuckého, pomník kvítkovickým občanům padlým v 1. světové válce a pamětní kámen letce RAF Aloise Šišky.
Baťovské období 1930 - 1945:
... v mapě červeně, zaniklé stavby kurzívou·1· býv. Masarykova měšťanská škola – postavena stavebním oddělením firmy Baťa podle typového plánu stejně jako školy v Malenovicích a Loukách nad Dřevnicí pro obec Otrokovice v roce 1933. Před ní byla odhalena bronzová socha „prezidenta-osvoboditele“ Tomáše Garrigue Masaryka, která pak zmizela beze stop v období po roce 1948. Budova vyznačující se typickým baťovským stylem je bohužel po nedávné adaptaci na nevýrazný bytový dům historicky zcela znehodnocena. Náhradní busta prvního československého prezidenta a humanistického filozofa od sochařky Evy Vavrečkové byla odhalena v roce 2019 před novější budovou školy otevřenou v roce 1988 poblíž socialistickorealistické sochy Matky s dětmi.
·2· pětietážová budova v areálu Toma a.s. – výšková dominanta souboru typizované tovární architektury bývalých Baťových pomocných závodů v Otrokovicích budovaných hlavně v letech 1930-34. Mezi zajímavosti volně přístupného areálu patří také další budovy (např. papírny nebo býv. koželužny), louhovací sudy, zasypaná plavební komora, přístav a kanál k býv. uhelné elektrárně, pomník obětem 2. světové války z řad zaměstnanců včetně jména Josefa Valčíka ad.
·3· pomník Josefa Valčíka – (v areálu Toma a.s.) Josef Valčík, který pocházel ze Smoliny u Val. Klobouk a vyučil se koželuhem, zde byl před válkou zaměstnán. Během okupace odešel do Francie, kde vstoupil do čs. zahraniční armády s níž byl po porážce evakuován do Velké Británie. Stal se členem speciální skupiny Silver A se kterou seskočil na území protektorátu. Ačkoliv nebyl účastníkem atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha (podle legendy měl dávat znamení zrcátkem, ovšem ten den bylo zataženo), víme že byl zapojen do odbojových akcí a zpravodajské činnosti pro Londýn ve východních Čechách a v Praze. Zde také konečně spolu s dalšími parašutisty položil život v posledním boji v kryptě pravoslavného kostela sv. Cyrila a Metoděje. Zdejší pomník evokuje použitím zrcadla a nepřesným nápisem zajímavým způsobem výše uvedený mýtus.
·4· pomník tragické smrti Tomáše Bati – (v areálu Toma a.s.) nedaleko místa dopadu jeho osobního stroje zn. Junkers. Byl znovuodhalen u příležitosti 80. výročí tragické letecké nehody, při níž zahynul šéf a zakladatel firmy Baťa – která se z malého rodinného podniku stala jednou z dodnes celosvětově nejvýznamnějších výrobců a prodejců obuvi. Při havárii zahynul i pilot Brouček, který zřejmě v nepříznivém počasí ztratil orientaci a krátce po startu letu do Curychu narazil do drátů.
·5· centrální parkové "náměstí Práce" na Baťově – vychází z koncepce baťovského zahradního města, poprvé použité ve Zlíně a podruhé aplikované právě v případě Otrokovic-Baťova. Tato koncepce vychází ze schématu 3 zón: tovární, společenské a obytné. Mezi továrnou a obytnou částí města se nachází centrální park s budovami obchodů, kaváren, kina, tržnice a společenského života. Domy pro rodiny jsou řešeny individuálně: jako tzv. baťovské domky v anglosaském stylu, obklopeny zahrádkami a živými ploty volně přecházejícími do okolního lesoparku se sportovišti a místy pro trávení volného času. Napravo od hlavní brány továrny se nacházejí býv. chlapecký a dívčí internát (v nichž se život řídil režimem Baťových mladých mužů a žen); pro bydlení nesezdaných osob sloužila svobodárna.
Plán ideálního průmyslového města firmy Baťa byl poté ještě mnohokrát použit při nových lokacích u nás (Batizovce, Napajedla, Zruč nad Sázavou, Sezimovo Ústí, Baťovany) i v zahraničí (Möhlin, Best, Chelmek, Hellocourt, Borovo, Tilbury, Tiszaföldvár, Belcamp, Veca, Vernon, Seneffe, Batanagar).
·6· Obchodní dům – postaven dle plánů Vladimíra Karfíka v roce 1935 ve stylu čistého zlínského funkcionalismu na bázi modulu 6,15 x 6,15. V roce 1938 byla dokončena přístavba Obchodního domu od téhož autora s obchody v přízemí a byty v patrech, oddělenými výraznou markýzou. Obchodní dům s přístavbou urbanisticky souvisí s dalšími realizacemi na „centrálním“ parkovém náměstí Baťova podle situačního plánu Františka Lýdie Gahury navrženými vesměs V. Karfíkem. Průčelí budovy bylo ve své době opatřeno noční iluminací.
·7· Hotel Společenský dům – (od roku 2014 kulturní památka ČR) nejvýznamější stavba funkcionalistických Otrokovic a její výrazná urbanistická dominanta s prvky konstruktivismu. Postaven v roce 1936 na základě výsledků interní soutěže, z ní vyšel vítězně trojkřídlý projekt V. Karfíka. Sdružuje ve svých prostorech společenskou (kino, kavárna, tančírna apod.) a ubytovací funkci (hotel). V hale v patře jsou instalovány dva reliéfy od Bohuslava Jahody s náměty naplavování Bahňáku a smrti Tomáše Bati. V místech budovy byla dříve mokřina, takže základy musely být položeny na zvláštní zapuštěné betonové skruže.
·8· Obecná škola (dnes Gymnázium) a Měšťanská škola (dnes ZŠ Mánesova) – obě školy byly postaveny pro děti nových zaměstnanců v letech 1935 a 1938. Od počátku se výuka orientovala progresivně-experimentálně (v dobové terminologii pokusně) a stala se tak důležitou součástí zvláštního étosu panujícího mezi lidmi spjatými profesionálně s (nakonec utopickým) projektem baťovského sociálního kapitalismu.
·9· baťovské (či baťovy) domky - pro rodinné bydlení zaměstnanců baťovských továren. V Otrokovicích stavěny v několika sériových verzích od roku 1931. Nejstarší typ byl dřevěný (býv. kolonie Na Klobásce), poté následuje výstavba Staré kolonie, zahradního města Baťov, ulice Letiště a nakonec v lokalitě Podluží. Jedná se o různé varianty z režných cihel, typ omítaný i kombinovaný v provedení čtyř-, dvoj- a jednodomek. Typické je užití ploché střechy, ačkoliv několik pozdějších objektů má střechu valbovou. Dnes více či méně adaptovány podle individuálních představ svých majitelů.
·10· koupaliště – otevřeno v roce 1934 slavnostním koupáním Jana Antonína Bati. Dochovala se tvarově originální skluzavka od V. Karfíka.
·11· lesopark za hřišti na Štěrkovišti – součást širší ekologické koncepce zahradního města. Místo procházek, sportu a aktivního trávení volného času na rozhraní mezi městem a okolím lužního lesa, odděleným protipovodňovou hrází a suchým poldrem.
·12· kafilerie – tato utilitární stavba postavená dle projektu Jiřího Voženílka v roce 1942 se řadí mezi nejvýznamější realizace svého druhu. Sloužila k asanaci a zpracování uhynulých zvířat doprovázené charakteristickým nasládlým zápachem.
·13· letiště a areál Moravan – letiště v Otrokovicích bylo založeno v roce 1929 a o rok později přeloženo z pravého na levý břeh řeky Dřevnice zhruba do dnešních míst. Od roku 1934 při něm začíná výstavba továrny na výrobu letadel (Zlínská letecká a.s.) koncernu Baťa. Od výroby kluzáků se brzy přechází ke konstrukci úspěšných osobních letadel zn. Zlín a letiště se stává důležitým bodem letecké dopravy v Evropě. Z této doby pochází výpravní hala s restaurací, hangáry a řídící věž. Pro zaměstnance vzniká kolonie omítaných baťovských domků „Letiště“. Během okupace se zde firma Zliner Flugzeugwerke A.G. zabývá výrobou licenčních cvičných letadel pro německou Luftwaffe včetně školení pilotů a mezi českými pracovníky vzniká buňka odbojové organizace Mochov rozbitá gestapem roku 1941.
Po válce je továrna přejmenována na Moravan n.p. a pokračuje v řadě úspěšných leteckých konstrukcí; mezi nejvýznamější typy zdejších letadel patří předválečný Zlín Z-XII z roku 1935 konstruktéra Jaroslava Lonka (později popraveného člena východního odboje) a poválečný Zlín Z-50L z roku 1976.
·14· Vila ředitele Baťových pomocných závodů – zde bydlel ředitel BAPOZ Josef Hlavnička pokud jej povinnosti zdržely v Baťově
·15· Karasova vila – (na Zlínské ulici v Kvítkovicích) postavena baťovským stavitelem Stanislavem Karasem v roce 1938 u nové silnice (autostrády) spojující Otrokovice a Zlín.
Poválečné období 1945 - 2000:
... v mapě modře·1· pomníky Tomáše Bati a J. A. Bati – (v parku před Společenským domem) první odhalen za účasti syna zakladatele tovární čtvrti Otrokovic v roce 1995(?). Bronzová socha je jedním ze čtyř odlitků originálu od H. Cawthra z East Tilbury v Anglii; její další kopie se nacházejí ve Zlíně před aulou Univerzity T. Bati a ve Svitu a Partyzánském na Slovensku. Druhý oslavuje jeho nástupce ve vedení firmy, je původním dílem od sochaře Radima Hanke a byl odhalen v roce 2022.
·2· bytové domy na Baťově/Bahňáku s domovními znameními – podle projektu V. Karfíka a urbanistického řešení V. Kubečky. Každý vchod je odlišen pískovcovým domovním znamením s prvky nastupujícího socialistického realismu (Bohuslav Jahoda ad.). Tyto domy byly jednou z prvních realizací odklánějících se od předválečného individuálního k poválečnému kolektivnímu bydlení.
·3· bytový dům ve stylu Sorela (zv. Ruský dům) – místní příklad socialistického realismu (tzv. sorely) z roku 1955 od dvojice pražských architektů Karla Pragera a Karla Janů. Zdobné průčelí s antickými a renesančními reminiscencemi skrývá moderní konstrukci. V tomto duchu vznikla rozsáhlá sídliště v Havířově a Ostravě-Porubě.
·4· bytové domy - gottwaldovský panelový bytový dům typu GV 40 a G 58 (na Bahňáku) – v gottwaldovské projekční kanceláři vznikl v 50. letech 20. stol. první typ našeho panelového bytového domu G 40 realizovaný ve Zlíně. V Otrokovicích byly postaveny tyto domy ve vylepšené verzi GV 40 a dva v progresivní verzi G 58. Jedná se o esteticky akcentované domy určené ke kolektivnímu bydlení zakládající budoucí vývoj průmyslové bytové výstavby v Československu.
·5· finské domky - (v ulici Janáčkově) dřevěný montovaný typ domu původem ze Švédska, stavěný z dodávek Spojených národů pro země poškozené válkou UNRRA v letech 1946-49. V Otrokovicích najdeme jeho přízemní typ z roku 1954, stejné anebo patrové pak na mnoha dalších místech Česka (nejblíže ve Starém městě u Uh. Hradiště).
·6· býv. spodková koželužna – postavena v letech 1948-1951 podle projektu V. Kubečky a K. Hrubana pro provoz zpracování usní. Její provedení dokazuje jistou kontinuitu mezi předválečnou a poválečnou průmyslovou výstavbou ve stylu zlínského funkcionalismu danou přechodem většiny projekčního oddělení od Baťů do znárodněného podniku. Zaujme hlavně na svou dobu odvážnou skořepinovou konstrukcí dvoulodní haly.
·7· soubor plastik tzv. čtyřprocentního umění z let 1968-1989 – na několika místech města jsou instalována umělecká díla různého druhu a úrovně realizovaná povinně jako součást státních zakázek v daném období. Za zmínku stojí především socha před ZŠ Trávníky (okolo roku 1975) nebo skulptura před domem č.p. 1426 u nádraží. Tímto druhem umělecké tvorby a její současnou reflexí se zabývá projekt „Vetřelci a volavky“.
·8· kulturní dům Otrokovická Beseda – stavěn od roku 1985 ve stylu pozdního postfunkcionalismu byl dokončen podle adaptačního projektu v roce 1998. Je zdrobnělou obdobou Paláce kultury v Praze-Nuslích.
·9· kostel sv. Vojtěcha biskupa a mučedníka – byl postaven podle projektu Mojmíra Korvase a po vysvěcení v roce 1995 se stal významnou dominantou náměstí i celého města. Součástí architektonického celku je také fara, společenské prostory pro věřící a hřiště. Zasvěcen je druhému pražskému biskupovi Vojtěchu-Adalbertu z rodu Slavníkovců, apoštolu Čechů, Poláků a Maďarů, osobnímu příteli císaře Oty II., který zahynul při misii u pohanských Prusů. Základní kámen posvětil papež Jan Pavel II. a je zazděn po pravé straně hlavního vchodu.
Poslední aktualizace: 27. 11. 2023
©
design & texts František Ovesný
