Historie města Otrokovice
Název města
Původní jména obou obcí jsou slovanská, patronymická. V případě Otrokovic je kořenem staroslovanské „otrok“, znamenající člověka bezprávného - otroka, ale také člověka před dosažením právní dospělosti - dítě (např. dodnes ve slovinštině „otrok“ = dítě). Koncovka -ice je typická pro neopevněné slovanské vesnice raného středověku. V době vzniku názvu se tedy mohlo jednat o osadu v držení neplnoletého feudála. Na Slovensku v Nitranském kraji se nacházejí podobně pojmenované obce: Horné a Dolné Otrokovce.
V případě Kvítkovic je kořenem staročeské „Kwietek“, počeštěné románské jméno Quide a mohlo se tedy jednat o osadu v držení jistého Kvítka, Květka nebo Kvída. První zmínka o Kvítkovicích u Otrokovic je z roku 1350; ves se tehdy jmenovala Květkovice.
Místní název Bahňák označuje již na nejstarších mapách pomoravní lužní les, na jehož místě byla po vykácení a legendárním naplavením zeminy z Tresného postavena baťovská čtvrť, již od počátku z reklamních důvodů nazývaná firmou "Baťov". Oficiální název se několikrát měnil, Bahňák a Baťov je tak možno považovat za synonyma.
Název Baťov byl odvozen od zakladatele této tovární a obytné čtvrti - podnikatele Tomáše Bati, který zde při letecké havárii v r. 1932 nakonec i zahynul. Poprvé je uveden již v regulačním plánu F. L. Gahury z roku 1930. Původně se tak neoficiálně nazývala nová část Otrokovic postavená v tratích Menšov a Bahňák, v letech 1939-1946 pak název úředně platil pro celou obec. Podobně vznikly mj. také názvy Batizovce (původně oficiálně Veĺká, dnes Svit) a Baťovany (dříve úředně Šimonovany, dnes Partyzánske) na Slovensku. Ve své době se užíval slogan: Baťov - nejmladší československé město. Od roku 2023 byl tento název zaveden pro potřeby MÚ Otrokovice jako jediné toponymum pro čtvrť Bahňák.
Havárie letadla Junkers, při níž zahynul Tomáš Baťa.
Název Gottwaldov, jehož byly Otrokovice i Kvítkovice několik let součástí je odvozen od jména prvního komunistického prezidenta Klementa Gottwalda, který si jej nechal nadělit ke svým 52. narozeninám.
Vývoj názvu
- 1141 Otrocouicih
- 1350
- Otrocowicze
- Kwyetcowycz
- 1355 villa Otrocowicz
- 1372 Witkowicz
- 1406
- villa Otrockowicze
- villa Kwyetkowicze
- 1466
- Wotrokowicz
- Kwyetkowicz
- 1480 Otrokowicze
- 1633, 1671, 1751 Otrokowitz
- 1671 Kwitkowitz
- 1708 Otrotkowitz
- 1720 Kwietkowitz
- 1829 Ottrokowitz
- 1846 Kwitkowice
- 1854
- Otrokovice
- Kvítkovice
- 1939-1945
- Otrokowitz/Baťov
- Kwitkowitz/Kvítkovice
- 1939-1946 Baťov
- 1949-1954
- Gotwaldov XI-Otrokovice
- Gotwaldov X-Kvítkovice
- 1960-1964 Otrokovice-Kvítkovice
- od 1964 Otrokovice
Symboly města
Znak
Heraldický znak pro reprezentativní potřeby nového města byl navržen otrokovickým výtvarníkem Vladimírem Doleželem a po doporučení Komisí pro otázky znaků měst při Archivní správě Ministerstva vnitra ČSR schválen Městským národním výborem 12. 10. 1970. Graficky velmi pěkně kombinuje lipový list symbolizující Otrokovice a krojidlo značící Kvítkovice. Vychází tak z tradičních znamení obou obcí, jichž se dříve užívalo na obecních pečetidlech a razítkách. V případě Otrokovic to byl listnatý strom na trávníku, v 18. a 19. stol. znázorňovaný ještě obvykle jako jabloň, později jako lípa. Kvítkovice zase užívaly znamení krojidla, důležité součásti pluhu zasazené před radlici. Tinktury znaku jsou modrá a stříbrná (obvykle znázorňovaná jako bílá) snad na připomenutí, že Otrokovice leží na soutoku řek Moravy a Dřevnice.
popis znaku: ve dvakrát modro-stříbrně polceném štítě vpravo přes dvě pole lipový list opačných tinktur stopkou dolů; vlevo stříbrné krojidlo ostřím dolů a doprava.
Znak města Otrokovice navazuje na tradiční symboly obou původních obcí.
Prapor
Prapor města vycházející z podoby znaku a se stejnou symbolikou byl navržen zastupitelstvem města 13. 7. 1999, schválen odborným podvýborem Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a udělen 4. 6. 2001.
popis praporu: list o poměru 2:3 se třemi svislými pruhy, modrým, bílým a modrým; přes oba pruhy v žerďové a střední části lipový list opačných barev stopkou dolů, ve vlající části bílé krojidlo ostřím dolů a doleva.
Modrobílý prapor města vlaje dnes při slavnostních příležitostech na veřejných místech a budovách.
Poslední aktualizace: 17. 9. 2024
©
design & texts František Ovesný
